Aktuality

Otevřený článek: Děti se integrují rozličně, šablona neexistuje

Kategorie: Základní školy Autor/autoři: Řízení školy

Sedmnáctiletá zkušenost z jediné židovské školy v Česku z pozice učitele, zřizovatele i rodiče mi pomohla získat vhled do vzdělávání cizinců. Podíl nečesky mluvících dětí ve vybraných letech a třídách totiž dosahoval až devadesáti procent. Lauderovy školy se tak již před více než patnácti lety staly první "laboratoří", zkoušející, jak v sice neveřejné, leč neplacené škole vzdělávat děti bez znalosti češtiny.

Řízení školy onlineMigraci rodin židovské komunity nelze srovnávat např. s migrací severoafrických či blízkovýchodních uprchlíků, nicméně některé společné znaky nalezneme: neznalost jazyka, neznalost písma (děti do školy přicházely ze zemí bývalého Sovětského svazu či z Izraele), usazení rodiny v ČR pouze dočasně či v rámci tranzitu do bohatších zemí, existenční neúspěch, až selhání v předchozí zemi či rozličné socioekonomické zázemí v rodinách dětí. Integraci cizinců je na Lauderových školách věnována vysoká pozornost a učitelům se dostává citelné podpory, ale i učitelé, rodiče a děti jsou jen učící se lidé.Při své vícevrstevné zkušenosti v Lauderových školách jsem zachytil několik postřehů. Záměrně uvádím jen jevy, nikoliv paletu nabízených řešení.

Víra učitelů v plošnou integraci

Mezi mými kolegy bylo občas možné slyšet, že "Robert je tu tři roky a umí už česky, John je tu pět let, a česky se pořádně ještě nenaučil" . Častou chybou kolegyň a kolegů bylo přesvědčení, že se děti integrují šablonovitě, jedno jako druhé. Přitom faktorů, které integraci ovlivňují, lze vyjmenovat prakticky nekonečně - zda je dítě introvertní, má mladší či starší sourozence, míra integrace rodičů apod.

Čeští rodiče s nepříliš velkým pochopením

Stejně jako čeští rodiče i cizinci vnímají školu jako "výtah" do společnosti, a to jak po stránce společného vzdělávání, tak i kontaktů. Ve většině případů čeští rodiče přítomnost cizinců ve třídě přijímají a určitá míra "kosmopolitnosti" jim imponuje. Když však třídu navštěvuje větší počet dětí, které se mezi sebou občas baví jazykem, o který čeští rodiče pro své děti nestojí, nastává problém. V našem případě rodiče nezřídka začali přemýšlet o přeřazení dítěte na jinou školu. Nastala tak vyšší fluktuace mezi českými dětmi, což vyvolávalo v dětech cizinců i mezi rodiči hořkou pachuť odmítnutí a nepřijetí.

Jedinou jistotou je změna

Učení je dlouhodobou záležitostí s efektem, který se může dostavit až za několik let. Učitelská profese je navíc "zakolíkovaná" v cyklu školního roku a je všeobecně považováno za nezodpovědné, když se učitel rozhodne ukončit pracovní smlouvu během školního roku. O to je pro pedagogickou komunitu překvapivější postoj lidí, jejichž život a osudy mají mnohem větší dynamiku.
Prvním nepříjemným zjištěním často bývá, že "nové děti" dorazí do školy během školního roku. Rodiče na Lauderových školách byli obvykle ochotnější změnit školu během roku, pokud s tou stávající nebyli spokojení, což zpětně vyvolávalo u některých pedagogů pocit, že cizinci jsou nevděční a mají velká očekávání. Pokud měli rodiče prostředky, zajišťovali dětem doučování. Po několika měsících obvykle rodiče přišli na to, že placení soukromé školy vyjde levněji než zajišťování celotýdenních kondic.
Některé děti a někteří studenti nepřicházejí do ČR z domovské země, ale z dalších, tranzitních zemí, kde několik let pobyli. Pro tyto děti je ČR "průtokovým ohřívačem", nemají pocit, že se zde chtějí napevno sžít s prostředím, a buď přemýšlejí o další zemi, či sní o návratu zpět. Tyto děti zde samozřejmě chtějí žít v klidu, vycházet s ostatními apod., ale o pevnější sepětí s Českem nestojí. Nezajímají je české tradice, význam svátků, historické osobnosti. Chtějí mít jen dobré vztahy s okolím, přesto u některých učitelů nenacházejí pochopení. A někdy - stejně jako jejich vrstevníci - nemluví o Česku pozitivně a učitelé docházejí k názoru, že se nechtějí přizpůsobit.

Nacionalismus je silnější než náboženství

Lauderovy školy navštěvují vedle židovských dětí i nežidovské. Dokonce zde nacházely azyl i děti z křesťanských rodin, protože cítily mnohem vstřícnější přístup a pochopení. Více se projevovala animozita mezi jednotlivými jazykovými skupinami, která byla dána historickými křivdami. To se projevovalo např. mezi národy bývalého Sovětského svazu či při reprodukci stereotypů o "hloupých Američanech", "líných Češích" apod. Učitelé zároveň podléhali - stejně jako celá společnost - mýtům o jednotlivých národech, paradoxně je však pobuřovaly stereotypy o Češích, které si cizinci během svého pobytu v ČR vypěstovali.

Citlivost na výukový obsah

Mnoho rodičů chce kontrolovat, jak se ve škole probírá sexuální výchova, jak se interpretují novodobé dějiny či vykládají témata spojená s náboženstvím. Děti cizinců však mají i další specifika, neboť často žijí v odlišném kulturním narativu. "A co by na tom bylo špatného?" bouřily se ruské děti při poznámce dějepisáře, že v důsledku konfliktu mezi Stalinem a Titem neměly - naštěstí - ruské lodě přístup do Středomoří. Takových příběhů nasbírali učitelé za rok desítky. Bohužel šlo nezřídka o nevzdělanost učitelů, resp. neschopnost si uvědomit, že někteří lidé vycházejí z jiného kulturního prostředí.

Tendence řadit starší děti do nižších ročníků

Pokud přišlo do školy dvanáctileté dítě bez znalosti českého jazyka, měli učitelé největší obavu z toho, aby zvládlo přijímací řízení na střední školu. Nebo prostě vycházeli z principu, že se mají všechny děti učit ve stejném ročníku to samé a je potřeba je na těžší látku ve vyšších ročnících připravit. Proto byli někteří z nich zastánci přiřazení starších dětí do nižších ročníků, "aby se stihly vše naučit". Došlo tak k "efektu Horáčka a Pažouta": Ve třídě se objevily děti s odlišnými zájmy a jiným stupněm zralosti, a to jak na mentální, tak na fyzické rovině. Pokud dítě nemělo šanci vyniknout díky známkám, chtělo na sebe upozornit jinak, často svou fyzickou převahou. Konflikty mezi dětmi se tak přenášely i mezi rodiče a bohužel posléze končily přeřazením českých dětí na jinou školu. V případě přestupů cizinců vedlo zařazení do nižšího ročníku v jiné škole často k těm samým problémům.
Poznámka
Tématu děti cizinci jsme se věnovali podrobně ve Školním poradenství v praxi č. 2/2015, s. 24-37. Viz online archiv časopisu.
 
Mgr. Michal Kaderka pro časopis Školní poradenství v praxi

Diskuse - Počet příspěvků: 0